Jan Žežulka před svým prvním finále: Nemůžu si přát nějaké přestřelky
Čtyřiadvacetiletého brankáře Jana Žežulku čeká premíéra ve finále play off 1. Futsal ligy. Reprezentační gólman má svoji širší rodinu v plzeňském kraji, takže do haly dorazí fandit ve formátu „Hujerovi“.
Jký byl váš vlastně příchod do Plzně? Jak se Interobal od vašeho posledního působení na západě Čech změnil?
Příchod byl rychlý, skoro až pro mě nečekaný. Počítal jsem, že dochytám sezonu ve Slavii, ale v půlce ledna se mi ozvali kluci z Plzně, jestli bych se s nimi nesešel. Na schůzce jsme řešili moje možnosti, ať už teď nebo po sezoně, a nakonec se to během EURA dotáhlo. Jsem za to moc rád, Plzeň je moje srdcovka i skrze velkou část mé rodiny, kterou mám na Plzeňsku rozsetou. Nemyslím si, že se tým tolik změnil. Omladil se skrze úspěšné juniory, skončili brazilští šikulové Kaka a Vitinho, jinak je ale víceméně pořád stejný.
Musel jste se učit nějaké nové signály?
Vlastně ani ne, jen jsem oprášil v paměti všechny signály, které máme. Některé jsou samozřejmě trochu jinak, takže jsem se doučil, kam mám co házet nebo kopat, kde mám stát, a snad už vše opět umím. (úsměv)
Jaká byla pro vás čtvrtfinálová série proti Slavii?
Náročná. Každým zápasem, kdy jsme se blížili k semifinále, nám jako kdyby těžkly nohy a nebyli jsme efektivní v zakončení. Chyběla nám ta lehkost ze základní části. Slavia nám čtvrtfinálovou sérii nedala zadarmo a ukázala, že se s ní určitě musí příští sezonu počítat. Pro mě osobně už to nebylo tak nezvyklé jako poprvé, když jsem proti Slavii chytal. Už se pro mě stává soupeřem jako každý jiný.
Co Helas, čekal jste, že budou zápasy tak vyrovnané?
Upřímně? Ano. Věděli jsme, že Helas udělal za poslední roky velký progres, obzvlášť letos pod trenérem Rešetárem. Byl takticky skvěle připravený a když jsme se dokázali dostat do šancí, lámali jsme si zuby na skvělém Simonovi Filipském. I o Helasu jsem přesvědčen, že bude příští sezonu ještě silnější. Jsem ale rád, že jsme to nakonec zvládli na tři zápasy a splnili náš cíl.
Lukáš Lecjaks se vrátil po řadě nepříjemných zranění k chytání. Jaký je to kolega?
Leci je skvělý kolega i kamarád. Známe se už nějakých osm let z mládežnických reprezentací, bavíme se i mimo futsal a fungujeme jako kamarádi. Jsem moc rád, že se zase uzdravil a vrátil se zpět. Je to pro nás jedině dobře, zvyšuje naši kvalitu.
Jak se připravujete na finále? Co od něj mohou fanoušci čekat? Bude to zase taktická bitva?
Věřím, že se připravujeme poctivě. Makáme každý den, trenér Peter Kozár nám před každým tréninkem pouští videa a připravuje nás, jak nejlépe může. Do tréninků už implementujeme to, jak budeme chtít hrát, a myslíme už pouze na finále. Fanoušci mohou očekávat bitvu dvou nejlepších týmů v Česku. Přál bych jim skvělou podívanou, která je bude bavit, ale z pozice brankáře si upřímně nepřeju divoké přestřelky. (úsměv) Nechť vyhraje ten lepší.
¨
Proti Helasu jste hodně pomáhal s útoky. Bude to k vidění i ve finále?
Je to varianta, kterou trénujeme a díky které jsme jak proti Slavii, tak i proti Brnu dokázali skórovat. Jestli to bude k vidění ve finále? Nechte se překvapit.
Kdo vám přijede na finále fandit do haly?
Měla by dorazit celá rodinka — od přítelkyně, přes rodiče, po strýčky, tety až po babičku. Chodí pravidelně a vždycky si děláme srandu, že dorazili Hujerovi. (úsměv) Věřím, že nebudeme sami a dorazí nás posporovat plná hala fanoušků.
Autor: Ondřej Zlámal
Autor fotografie: Pavel Jiřík ml., Martin Sazama